Pomoc, moje dítě nespí: Mýty kolem uspávání

Všichni říkají, že spánek je přirozený. Tak proč zrovna to vaše dítě nespí, když může nebo má? Někdy uspávání vypadá spíše jako nekonečné noční dobrodružství, na jehož konci je vyčerpaný rodič. Často pak přichází různé rady, ve kterých nový rodič může tápat. Kde je hranice pro rozmazlení dítěte? Co doopravdy funguje, když chcete dítěti i sobě zajistit klid v podobě pohodového usínání?

Mají se děti nechat vyplakat nebo ne?

Už od pravěku se u dětí vyvíjel instinkt, který jim pomáhal přežít. Nejde tedy výmysl moderní doby ani důkaz rozmazlenosti, když si dítě pláče v dětském pokojíčku. Děti pláčem vyrovnávají nejistotu – pláč je vlastně jen jejich mechanismus přežití. U dětí se při kontaktu s pečující osobou spouští reakce vázaná na neurologické podněty. Pláč spouští reflexní reakce – aktivuje část mozku (amygdalu), která detekuje ohrožení. Nejde tedy o vzdor, ale o signál nebezpečí a volání po blízkosti.

Co je ještě zdravá reakce dítěte na nepřítomnost rodiče?

V dávných dobách měly větší šanci na přežití ty děti, které se v noci probudily a zavolaly o pomoc. Při podezřelé situaci v okolí, se děti mohou rychleji probudit. Evolučně je pláč jakousi ochrannou reakcí zafixovanou v našich genech. Děti se adaptovaly na tento mechanismus postupem dlouhé doby. Mláďata, která se držela blízko svého rodiče, byla chráněná před predátory, chladem a před nedostatkem potravy. Separační úzkost se může objevit kolem 6. měsíce věku dítěte.

Metoda vykřičení se podle Johanny Haarer a její spornost

Podle Haarerové bylo citové pouto mezi matkou a dítětem méně důležité než disciplína a přísný řád. Hlavními zásadami německé lékařky a psycholožky (autorky knihy Německá matka a její první dítě, 1934) bylo to, že dítě nemá být rozmazlováno, nemá se často chovat ani konejšit. Má se nechat vyplakat a naučit se samostatnosti od raného věku. Tento styl výchovy však vnímal citové projevy jako známku slabosti. Její děti prý tak tyto teorie úplně nekvitovaly...

Moderní psychologie a vývojová neurověda dnes potvrzují, že fyzický a emoční kontakt s matkou nebo otcem, tedy blízký fyzický a emoční kontakt, jsou pro zdravý vývoj mozku a emoční stabilitu dětí klíčové. Pokud vás téma zajímá, vyhledejte si teorii attachementu (více se tím zabývají John Bowlby, Mary Ainsworth nebo Jesper Juul). Bezpečné prostředí pomáhá zdravému vývoji dětí. My vám pro zdravé usínání vašich dětí rádi doporučíme náš dětský sortiment.